Jak funguje moje OCD

Na úvod chci specifikovat, jak u mě vlastně obsedantně kompulzivní porucha funguje. Pravděpodobně tím odfiltruji valnou část čtenářů, protože nezapadám zrovna do mainstreamu.

To co teď řeknu, všichni s OCD ví. Ale jen v kostce; člověk postižený obsedantně kompulzivní poruchou provádí rituály (kompulze) na základě vtíravých myšlenek (obsesí). Existují i jiné varianty, u někoho se objevují pouze obsese nebo jen kompulze (i když tuto možnost si úplně nedokážu představit). Pod rituály si nepředstavujte žádné ornamenty a oběti v podobě mrtvých zvířat. Jedná se o akt, kterým postižený člověk krátkodobě zažene obsese, byť takové chování nemá žádný racionální základ a je naprosto nesmyslné. Člověku se neustále dostávají na mysl vtíravé otázky, vizuální obrazy, pocity a tak podobně, a to 24 hodin denně. Například:

Když se pokaždé v kuchyni neotočím o 360 stupňů (kompulze), něco se zítra stane (obsese). Co když jsem gay (obsese)? Co když nemiluji svou dívku (obsese)? Pokud třikrát nahlas nevykřiknu (kompulze) když vycházím z domu, něco se stane mým blízkým (obsese).

Zní to nesmyslně, že? Ano, je to hloupost. Lidé trpící OCD si to často sami uvědomují (vyjma malých dětí), a přesto s tím nedokáží nic dělat. Více si můžete najít například na Wikipedii.

Můj problém

Tolik k obecnému popisu. A teď jak to funguje u mě; zapadám asi mezi 10 % lidí trpící obsesivně kompulzivní poruchou, u kterých se objevují pouze obsese a žádné kompulze, pokud jsem si jich tedy doposud nevšiml.

V praxi to znamená, že mě tíží určitá myšlenka, často bez racionálního základu, a nemůžu se jí zbavit. Např. již zmíněné "Co když nemiluji svou dívku?". Hlavně v první epizodě průběhu poruchy se taková myšlenka vyskytovala neustále při mém vědomí (tedy vyjma toho, když jsem spal nebo byl naprosto zaneprázdněn, což je tak 5 % z celkového času vědomí).

Porucha by se dala rozdělit na několik fází. Při té nejhorší fázi se dostavují úzkostlivé stavy - něco, co si žádný člověk, který to doposud nezažil, nedokáže představit. Celý se klepu, až v konečncích prstů cítím slabost, tluče mi srdce, moje mysl jede na celé obrátky, neustále v hlavě omílám určitou informaci, která mě tíží, neskutečně mě bolí hlava a pálí oči, nic mě nebaví, z ničeho nemám radost, vyhlídky do budoucnosti jsou negativní. V závislosti na typu obsese se třeba straním lidí, nesnáším zvuk určitých věcí, nemůžu si číst, dívat se na televizi, nic. Do všeho se musím nutit a nejraději bych vyskočil z kůže (což může být u takto trpících lidí i důvodem k sebevraždě, já jsem však takové sklony nikdy neměl). Jediná myšlenka, na kterou se upínám, je, že takový stav skončí. Nic jiného mě nezajímá. Takový stav může trvat několik dní v kuse a během dne se mění. Fungování ve společnosti je značně omezeno, ale dá se to zvládnout.

Ve střední fázi, která byla asi nejčastější při startu poruchy, mám stále v hlavě určitou myšlenku a nemůžu se jí zbavit, ale nedostavují se žádné fyzické projevy, až na neustálý specifický tlak v hlavě, na který nepomůže žádný prášek, který by vás normální bolesti hlavy zbavil. Myšlenka tu sice stále je, ale často na ní v průběhu dne zapomínám a věnuji se normálním věcem. Baví mě žít, není na mě na venek cokoliv poznat.

V nejlepší fázi, která se vyskytuje buď náhodně, ale hlavně k celkové konci poruchy, se myšlenka (obsese) objeví třeba jen jednou denně, jednou týdně nebo jednou měsíčně a velmi rychle na ní zapomenu a nic si z toho nedělám.

Žádné rituály-kompulze provádět nepotřebuji napříč všemi fázemi, což je asi dobře, ale na druhou stranu moje hlava nemá žádné jiné alespoň krátkodobé možnosti, jak se bránit obsesím.

Příště vám povím, jak moje OCD začala. Zatím přeji příjemný víkend.