pátek 17. srpna 2012

První návštěva psychiatra

V minulém zápisku jsem popsal, jak se u mě OCD začala projevovat.

Každý den jsem se snažil běhat, protože to někdo psal na fóru - prý to proti depresím pomáhá. Sice nevím, zda to ve skutečnosti proti obsedantně kompulsivní poruše pomáhalo, ale když jsem vždy vyčerpaný doběhl předem zvolenou trasu, byl jsem rád, že jsem to zvládnul.

O mé poruše stále nikdo nevěděl, v podstatě ani já sám. Častěji jsem měl rozepře s rodiči, kteří nechápali důvod mé často špatné nálady a nevrlého chování. Pracoval jsem s dětmi ve věku 10 - 15 let dvakrát týdně v rámci zájmových útvarů. Když jsem večer končil, byl jsem k smrti unavený. Neustále mě sužoval tlak v hlavě a nutkání na něco myslet, což bylo v té době stále "Co když jsem gay?".

Začal jsem se stranit všech kluků, jen pohled na mé spolužáky vyvolal panickou hrůzu z toho, že se mi možná líbí. A jednalo se o muže jakéhokoliv věku. Prostě jsem se v té doby tedy začal bavit víc s holkama.

úterý 14. srpna 2012

Start mé poruchy

Před startem obsedantně kompulizvní poruchy jsem žil naprosto normální a pohodlný život. Byl jsem ve druhém ročníku střední školy, měl výbornou rodinu, přítelkyni a přátele. Od přírody extrovert ve vedoucí pozici.

Přibližně půl roku jsem pracoval pro jistou firmu, bylo to tehdy na přelomu mých 16 a 17 let. Nejdřív jsem si to nepřipouštěl, ale na svůj nízký věk jsem byl vystavován nadměrnému stresu. Zatímco ostatní přišli ze školy a svalili se k televizi, já běžel do města a pracoval (ne manuálně, ale hlavou). Na školu a přítelkyni přestával být čas, rozšířilo se moje pole působnosti o další město a navíc peníze přicházely stále později. Uvědomil jsem si, že takhle to už nejde dál. Ne v mých 17 letech, kdy bych si měl ještě dosyta užívat mládí.

Mezitím můj starší bratr rodině oznámil, že je gay. I přesto, že proti takovým lidem nic nemám, v přímé konfrontaci s tímto faktem jsem byl pár dní bez nálady a dokonce jsem se bráchu pokoušel přesvědčit, aby si to "rozmyslel". Byl jsem holt hloupý, teď bych něco takového nedělal, protože už vím, že prostě není co rozmýšlet. Často jsem si v té době říkal: "co když se to provalí a já budu terčem posměchu ostatním" a podobné hlouposti. Byl jsem vlastně dost pokrytecký. Ale nakonec jsem to přijal a nyní se s bráchovo přítelem už normálně stýkám a jsme kamarádi, mám je oba moc rád. Rodiče to nakonec vzali taky s pochopením a bratr nalezl nové útočiště ve společnosti, která není na takové jevy ještě zcela zvyklá.

S prací jsem před Vánoci skončil a pocítil euforii - spousta volného času na všechno. Jako kdyby ze mě spadl kámen. Užíval jsem si přítelkyně, kamarádů, četl jsem knížky, koukal na filmy. Jenže...

pátek 10. srpna 2012

Jak funguje moje OCD

Na úvod chci specifikovat, jak u mě vlastně obsedantně kompulzivní porucha funguje. Pravděpodobně tím odfiltruji valnou část čtenářů, protože nezapadám zrovna do mainstreamu.

To co teď řeknu, všichni s OCD ví. Ale jen v kostce; člověk postižený obsedantně kompulzivní poruchou provádí rituály (kompulze) na základě vtíravých myšlenek (obsesí). Existují i jiné varianty, u někoho se objevují pouze obsese nebo jen kompulze (i když tuto možnost si úplně nedokážu představit). Pod rituály si nepředstavujte žádné ornamenty a oběti v podobě mrtvých zvířat. Jedná se o akt, kterým postižený člověk krátkodobě zažene obsese, byť takové chování nemá žádný racionální základ a je naprosto nesmyslné. Člověku se neustále dostávají na mysl vtíravé otázky, vizuální obrazy, pocity a tak podobně, a to 24 hodin denně. Například:
Když se pokaždé v kuchyni neotočím o 360 stupňů (kompulze), něco se zítra stane (obsese). Co když jsem gay (obsese)? Co když nemiluji svou dívku (obsese)? Pokud třikrát nahlas nevykřiknu (kompulze) když vycházím z domu, něco se stane mým blízkým (obsese).

úterý 7. srpna 2012

Začínám psát

Vážení potenciální čtenáři, jmenuji se Jan Neš, je mi 20 let, jsem student a žiji v České republice. Ve skutečnosti to není mé pravé jméno, stejně tak všechny ostatní názvy budou smyšlené. Avšak fakta týkající se samotné podstaty tohoto vznikajícího blogu budou zásadně reálná. Jinak by to nemělo význam.

Žiji s obsedantně kompulzivní poruchou, ve zkratce OCD (Obsessive-compulsive disorder). Když píšu tyto řádky, nacházím se ve druhé "epizodě" této poruchy. To znamená, že jsem si vše, čím teď znovu procházím, už jednou prožil, a proto jsem vlastníkem pro někoho velmi cenných zkušeností, o které bych se rád podělil a případně tím někomu pomohl.

Nejsem odborník. Budu používat laické termíny, kterými se budu snažit popsat průběh, léčení a můj aktuální stav OCD. 

Pro jasné pochopení mého aktuálního stavu OCD a vůbec důvodu vzniku druhé epizody (tedy nového startu poruchy, nad kterou jsem na čas zvítězil) je třeba začít úplně na počátku. Proto se tu budou střetávat dvě roviny - minulost a přítomnost. Velmi živě vám vysvětlím, jak u mě porucha začala, jak jsem to prožíval a co se se mnou dělo. Zároveň to budu srovnávat s mým aktuálním stavem.

Doufám, že tím někomu pomůžu. Mně samotnému to pomáhá. 

Pokud patříte mezi šťastlivce, jako jsem já, nezoufejte. Všechno se dá zvládnout. Je velká pravděpodobnost, že se z toho dostanete a budete žít naprosto normální život s běžnými starostmi.